Plukovník Ing. Antonín Valšík, Univ.prof.MUDr.et RNDr. Jindřich Antonín Valšík, DrSc. a Mgr.et MgA. Cyril Valšík

Původ tohoto jména je Valeš, které vzniklo zkrácením křestního jména Valentín. To má svůj původ v latinském valens, což značí mající sílu. Pro nositele tohoto jména Antonína, Jindřicha a Cyrila zřejmě opravdu platí: nomen omen.Všichni se tou či onou měrou zapsali do kulturních dějin bývalého Českoslovenka.

Plukovník Ing. Antonín Valšík

* 23.11.1874 Trutnov + 6.1.1948 Praha

Plukovník Ing. Antonín Valšík Po absolvování strojního odboru Českého vysokého učení technického nastoupil na vojenskou službu v rakousko-uherském námořnictvu. Jako mladý důstojník se na jednom z nejmodernějších křižníků té doby zúčastnil likvidace boxerského povstání v Číně. Po návratu do Evropy pracoval na různých vojenských postech v Pulji a Monfalcone. V roce 1911 se stal stavbyvedoucím rakouských válečných lodí v Terstu. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 byl povolán na Ministerstvo národní obrany, kde inicioval a řídil vypracování lodního zákona, ozbrojení lodí československého vojska (na Labi a na Dunaji) a zásadně se podílel na konečné podobě naší státní vlajky. Ta zůstala nezměněna do dnešních dnů.

Univ.prof.MUDr.et RNDr. Jindřich Antonín Valšík, DrSc.

*25.8.1903 Praha + 10.2.1977 Bratislava

Univ.prof.MUDr.et RNDr. Jindřich Antonín Valšík, DrSc. Po absolvování lékařské a přírodovědecké fakulty pracoval jako dětský lékař. Současně se intenzivně zajímal o pedoantropologii a humánní genetiku. V létech 1939 – 1945 působil jako vedoucí pražské poradenské péče o matku a dítě (přes sužující nedostatek potravin a další negativa války). Podařilo se mu snížit kojeneckou úmrtnost na polovinu. Současně byl i úspěšným dětským lékařem v Praze-Vysočanech. V roce 1945 se aktivně zúčastnil Pražského povstání. Po roce 1948 se stal šéfem školní zdravotní služby v Brně. Ihned po nastoupení do funkce prosadil její reorganizaci. Byla úspěšná. V Brně se zasloužil i o znovuvybudování Antropologického ústavu. V roce 1954 přijal pozvání Univerzity J.A.Komenského v Bratislavě a začal zde působit jako docent na přírodovědecké fakultě; z malého antropologického oddělení postupně vytvořil velkou katedru antropologie a genetiky. Její vědecko-výzkumná činnost měla i v mezinárodním měřítku výborný zvuk. On sám prováděl výzkumy v Sedlčanech (rod Pejšů), Varnsdorfu (Lužičtí Srbové), Mikulově (řecké děti), Jevišovce (reemigranti z Bulharska) a v Dolním Benešově (Hlučíňané). Na Slovensku se zajímal o problematiku dospívání na Horním Liptově, na Horehroní a v trnavské nížině. Výzkumné cesty podnikl do Černé Hory (býv.Jugoslávie), do Rumunska, také do Egypta a Hong Kongu. Uveřejnil – část v zahraničích odborných časopisech – přes 200 původních vědeckých prací. Napsal řadu popularizujících článků do slovenských a českých periodik, vystupoval v rozhlase a televizi. I proto byl široké veřejnosti známý. Vychoval přes 150 doktorů a kandidátů věd. Byl velice žádaným přednašečem na kongresech v Poznani, Lodnýně, Kodani, Paříži, Bruselu, Krakově, Kielu, Namuře a v Berlíně. Jeho referáty a diskusní příspěvky oceňovali nejen jeho studenti, ale i stovky posluchačů z řad vědců. Vynikající jazykové vybavení, brilantní paměť, zápal pro vše nové, ale především výsledky jeho vědeckých studií z něho udělaly světoznámou a respektovanou osobnost. Proto se stal členem mnoha významných zahraničních i našich vědeckých společností i expertem UNESCO pro otázky lidských ras. Byl nositelem mnoha vyznamenání.

Mgr.et MgA. Cyril Valšík

*10.9.1939 Stará Boleslav

Mgr.et MgA. Cyril Valšík Přesto, že si to jeho otec přál, nedal se na vědeckou dráhu. Po základní vojenské službě vystudoval pedagogickou fakultu a poté i Fakultu filmovou a televizní Akademie múzických umění v Praze. Jeho články, glosy, reportáže, které od šestnácti let hojně uveřejňoval v denících a časopisech, ukazovaly na autorský talent a šíři zájmů. Stal se redaktorem a šéfredaktorem (1967 – 1990) časopisu Slovenské kúpele. V krátkém čase mu dokázal dát takovou obsahovou a výtvarnou úroveň, že se z „lázeňského plátku“ stal reprezentační dvouměsíčník, který měl své čtenáře i daleko za hranicemi. Ještě jako vysokoškolák začal pracovat pro Experimentální redakcí Čs.rozhlasu v Bratislavě, nejdříve jako autor publicistických pořadů (známé byly jeho Dialogy Cyrila Valšíka), později i jako úspěšný autor a režisér především dramatických pořadů. Knižně – slovensky a česky – vyšly jeho pohádky (Barevná detektivka; Pohádky pro hrocha.) Od roku 1970 začal spolupracovat s bratislavskou televizí. Zde – mimo téměř stopadesáti pořadů různých žánrů – režíroval sedmnáct svých původních televizních her. Největší ohlas u diváků i u kritiky měly Pád hore, Posledný súd Michelangela Buonarrotiho, Neobyčajné všedné dni, Desiaty chlap, trojdílný Matej Bel z Očovej a televizní film Posledné hry. Získal za ně mnoho ocenění. V letech 1990 – 1995 se zcela orientoval na reklamu (byl zakladatelem a prezidentem Asociace reklamních agentur Slovenska); v následujících letech vytvořil více než čtyřicet krátkometrážních filmů především pro zámořské zahraniční společnosti. V roku 2009 vydalo nakladatelství Mladá fronta jeho prózu Váš kluk – prostitut?


Autoři textu: Václav Vojtěch a Vít Skalka. privatmann(zavináč)tiscali.cz | Foto: archív | tvorba www stránek - Clickmedia